Želvy podlouhlé
(Indotestudo elongata)
Kde žijí a jak vypadají?
Želvy podlouhlé jsou v českých (potažmo evropských) chovech relativně málo zastoupené chovankyně. Jelikož se jedná o atraktivní a celkově dobře chovatelný druh, jsem toho názoru, že se jejich četnost mezi chovateli ale i nadšenými laiky bude zvyšovat. Biotopům ve kterém žijí, složením potravy a celkovými nároky na chov se velmi podobají želvám uhlířským.
Druh elongata je nejrozšířenějším ze tří druhů želv rodu Indotestudo. Vykytuje se v jižní Asii od Nepálu (nejvýše položená oblast výskytu) až po jižní okraj Číny a Vietnam na východě. Nejjižnější oblastí výskytu je Malajsie. Na tomto poměrně velikém území obývá různé biotopy. Od travnatých savan až po většinu roku vlhké, listnaté opadavé lesy. Co je, ale, pro dané biotopy podobné je značná vlhkost vzduchu a střídající se suché období s dlouhotrvajícím obdobím dešťů. Želvy tedy nemají problém se zvládáním vysoké vlhkosti v chovu, naopak. Také nadmořská výška se může značně lišit, což s sebou přináší výraznou teplotní variabilitu. Zatímco v teplých oblastech teplota vzduch po většinu roku neklesá pod 20°C (ani v noci), například v Nepálu mohou v chladném zimním období želvy podlouhlé hibernovat (nevím o nikom, kdo by v Evropě choval populaci z Nepálu).
Elongáty dorůstají přibližně 30 cm a váha v dospělosti se v průměru pohybuje mezi 3 – 3,5 kg. Samice bývají širší zaoblenější a méně klenuté než samci. Jejich zbarvení bývá značně variabilní, od zcela krémového krunýře k převážně tmavým jedincům. I z jedné snůšky mohou zvířata vypadat velmi odlišně. Měkké části těla bývají zbarveny do šeda, až na hlavu, kterou má tento druh žlutou. Žlutá výrazná barva hlavy také značí dobrou kondici daného zvířete. Želvy podlouhlé, tak jako další typičtí zástupci polopralesních želv chodí na „vysokých“ nohách, což jim umožnuje lepší pohyb v měkkém substrátu. Jsou aktivní hlavně brzy z rána, kdy se také chodí vyhřát na slunce (či pod lampu) a následně v pozdních odpoledních až večerních hodinách. Nemají rády ostré denní slunce. Mají velké černé oči, které jsou dobře přizpůsobeny pološeru stálezelených či opadavých lesů. Rády se zahrabávají do nakypřeného substrátu a to i v dospělosti. V jejich domovině to je spadané listí, humusová hlína či zetlelá tráva.
Co želvy jedí?
Želvy podlouhlé, jsou spíše všežravci, u kterých převažuje (v dospělosti značně) rostlinná strava. Mláďata se po vylíhnutí živí červíky, žížalami, drobným hmyzem, šneky, plži a k tomu vhodnou (a pro ně dostupnou) rostlinnou potravou. Tyto jídelní návyky se mění s tím, jak želva roste. Malý červík je pro velkou želvu nezajímavý, dá raději přednost bylinám, travám, houbám, květům a listům stromů a keřů, kterých se zasytí dřív a snadněji. Takže podíl živočišné potravy se s růstem želv snižuje a zastaví se jen na příležitostném nálezu šneka, plže, uhynulého zvířete atd. Potrava se samozřejmě mění v návaznosti na ročním období a střídání suchých měsíců s obdobím monzunových dešťů. V době dozrávání ovocných plodů se i želvám podaří nějakou sladkou pochoutku najít, ale v podílu celé krmné dávky by nemělo být ovoce výrazně zastoupeno. Nadbytek cukrů – sacharidů může být opravdu nebezpečný a to nejen kvůli následnému pokřivenému růstu. Při dlouhodobém nadbytku ovoce v potravě, začíná v želvách tato potrava kvasit a způsobuje nerovnováhu v počtu různých bakterií, které jinak pomáhají s trávením a jsou pro želvu prospěšné. Výsledkem mohou být nejen průjmy ale dokonce úhyn zvířete. Toto samozřejmě platí pro většinu druhů suchozemských želv, je to obecné tvrzení.
V našich chovech se nám bohužel nikdy nepovede úplně napodobit proměnlivé složení potravy, tak jako je to v přírodě. Ale myslím, že při troše píle, pozorování a přemýšlení dokážeme želvy krmit tak, aby pěkně prosperovaly a nic jim nechybělo. Malé želvičky „rozjíždím“ na zelené píci z louky (pokud se nelíhnou ještě v tuhých mrazech) s pravidelným přidáváním bílkovinové potravy. Ideální jsou žížaly (lze je koupit i v rybářských potřebách), malý šneci, občas mouční červy a malé sladkovodní rybičky. Malé želvičky by měly dostávat toto bílkovinové přilepšení jednou týdně a to klidně v jakém množství chtějí. Odrostlým a dospělým želvám podávám z živočišné potravy už jen sladkovodní rybky (lze koupit na sádkách), nemají problém poradit si s celou rybou, z které zpravidla nezbyde vůbec nic. Dospělým tuto baštu dopřávám přibližně dvakrát až třikrát do měsíce v omezeném množství. Želvy si konzumací ryb doplní nejen bílkoviny, ale i spoustu vitamínů a v neposlední řadě vápník. V letním období si pochutnají i na šnečích či slimáčích nešťastnících, kteří se rozhodnou přeplazit se přes jejich výběh. ZÁKLADNÍ POTRAVA je tvořena zelenou luční pící v LETNÍM OBODBÍ a čínským zelím, římským salátem, rukolou atd. v ZIMNÍM OBDOBÍ. S občasným přidáváním DOPLŇKOVÉ POTRAVY v podobě vhodné zeleniny a ovoce, které doporučuji podávat želvám podlouhlým zhruba jednou do týdne a to v omezeném množství. Tak, aby se po ránu „nenarvaly“ jablkem a celý den už nic jiného nechtěly. Několikrát měsíčně mohou dostat různé druhy hub, uvidíte, které jim zachutnají a jiných se ani nedotknou. Nejraději mají červivé okrajky od „našich“ lesních hub. Pamatujte na to, že méně někdy znamená více a želva bude spíše trpět nadbytkem sacharidů, než jejich nedostatkem. Všeho (až na luční píci) s mírou.
Pro mladé želvičky je třeba pořídit těžší mělkou misku nebo talíř na vodu. U odrostlých a dospělých želv volíme těžké misky s takovým průměrem, aby se z nich mohly pouze napít a ne se v nich koupat. Kvůli zachování lepší čistoty vody. Více o vodě v kategorii ŽELVY A VODA.
Chov v teráriu
Pro mladé želvy, od narození do dvou až tří let věku (cca 5 – 15 cm), doporučuji chov v teráriu, ve kterém se lépe hlídá, pro mláďata tolik potřebná vlhkost a ideální teploty. Do začátku doporučuji pořízení terária ve velikosti přibližně 100 x 50 cm. Takové terárium postačí pro jednu až dvě želvy cca na první tři roky. Poté je ideální postavit již finální verzi terária, želvího stolu, zimní zahrady, atd. Ve kterém budou želvy trávit jen zimní období, až se vrátí z venkovních výběhů. Pro jednu až dvě dospělé želvy podlouhlé by měla být plocha této ubikace přibližně 1 x 2 metry a více. Na stavbu ubikace můžete použít materiál jaký chcete, fantasii se meze nekladou, ale mějte na zřetely nutnou odolnost proti vysoké vlhkosti. Z ekonomického hlediska se tedy nevyplatí pořizovat několik „mezistádií“ terárek, než želva doroste.
Teplota v ubikaci pod výhřevným zdrojem by měla být přibližně 35 – 40 °C (měřeno na substrátu). Teplota by se měla postupně snižovat ke druhému konci ubikace, kde se může pohybovat přibližně mezi 22 – 27 °C a želva se tam v případě potřeby může schladit. Terárium je nutné osadit výhřevným a UVb zdrojem + lineární trubicí kvůli dennímu přisvícení. Svítíme 12 hodin denně. U odrostlých zvířat můžeme vypozorovat denní dobu, kdy odpočívají a spí a výhřevnou lampu zapínat pouze, například, dvě hodiny ráno a od pozdního odpoledne do večera. Více o osvětlení se dočtete v kategorii VNITŘNÍ UBIKACE.
Jako substrát se mi (po četném zkoušení všemožných podestýlek) nejlépe osvědčil lignocel (kokosové vlákno) smíchaný s pískem v poměru přibližně 3:1 ve prospěch lignocelu. Želvám podlouhlým jej udržuji po celé ploše terária neustále vlhký. Mláďatům až mírně mokrý - pokud ho v hrsti silně zmáčkneme, mělo by vykápnout pár kapek vody. Této vlhkosti substrátu nedocílíme pouhým rosením, ale občasným "zaléváním" vlažnou vodou. Jednou za pár dní vodu doléváme. Rosit v tomto případě nemusíme vůbec, dostatečná vlhkost substrátu nám zajistí i velmi vysokou noční vzdušnou vlhkost.
Chov ve venkovním výběhu
Mladé želvy (přibližně do 10 - 15 cm) sluníme ve venkovních výbězích jen v případě hezkého počasí (cca nad 22°C ve stínu), na noc doporučuji vracet je zpět do terárií. Výběh pro prťata by měl být krytý pletivem kvůli kočkám, psům, atd. Musí zde být prostor, kam se mohou želvy schovat před sluncem a následným přehřátím. Větší odrostlé želvy, chováme ve venkovních výbězích přibližně od poloviny května do poloviny září (vždy se řídíme aktuálním počasím) a domů je již neuklízíme ani na noc. Výběh je ideální napojit na skleník nebo pařeniště + je nutné mít zde zateplenou boudu, ideálně s nastaveným termostatem na 15 - 18°C. K vytápění postačí obyčejný termostat + topný kabel přidělaný ke střeše nebo na bok boudy nebo keramická žárovka (Hravě se vejdete do 500 Kč). Osobně velké želvy uklízím (pokud si nezalezou sami) do takto vytápěné boudy jen několik prvních týdnů „letní“ sezóny, dokud si nezvyknou na pokles nočních teplot a v průběhu června nestoupnou noční teploty alespoň na 12°C. Také začátkem září opět začneme sledovat předpověď a pokud by noční teploty měly výrazně klesat, je nutné opět zapojit termostat a želvy na noc uklízet. Po několika letech takto praktikovaného chovu mohu říct, že želvám, jejich kondici a zdravotnímu stavu velmi svědčí. Venkovní letní výběh je pro tento druh téměř nezbytnou nutností, pokud jim nemůže věnovat rozsáhlý prostor v interiéru či vytápěnou zimní zahradu. Platí, že opravdové sluníčko, zelenou trávu a čerstvý vzduch nedožene žádná technika.
Želvy z mé chovné skupiny jsou potomci želv dovezených původně z Vietnamu, jsou zvyklé na venkovní letní výběh a naše letní noční teploty jim za předpokladu krytého úkrytu nedělají zjevně žádné problémy. Oproti Vietnamským želvám je třeba Malajská populace výrazně méně otužilá a naše noční letní teploty či chladnější deštivá období by jen tak venku nezvládla.
Další informace o tom, jak má vypadat vhodný venkovní výběh naleznete v kategorii VENKOVNÍ VÝBĚHY.
Rozmnožování a péče o mláďata
K páření želv podlouhlých dochází v průběhu celého roku. Samci jsou v přírodě nejaktivnější v průběhu září a října. Zajímavostí u elongát je, že v období páření se okolí nozder zbarvuje do narůžovělé barvy. Samice kladou nejčastěji 3-5 poměrně velkých vajec v jedné snůšce s tím, že přibližně po 30 dnech následují snůšky další (v mém chovu nejvíce čtyři snůšky po sobě). V přírodě se z vajec nakladených v období od září do listopadu líhnou mláďata, po přečkání chladnějšího a suššího zimního období, až s příchodem dešťů v průběhu května. V našich chovem se mláďata při teplotě inkubace 28-31°C líhnou průměrně po 100 – 130 dnech. Mají zubaté zakončení štítků karapaxu, což má znesnadňovat predátorům aby si na nich smlsly. Po vylíhnutí a zatažení žloutkového vaku (což někdy může 2-3 dny trvat) přendáme želvičky z inkubátoru do připraveného terária, ve kterém by měly být pouze želvičky podobného stáří a velikosti. V průběhu následujících dní začínají mláďata konzumovat nabízenou potravu. Jakmile se během prvních týdnů začne roztahovat rostoucí krunýř a želvy dělají pěkné tuhé bobky, jsou správně nastartované a připravené na dlouhý spokojený život. Je nutné nezapomínat na dostatečné vlhčení (zalévání) substrátu kvůli správnému vývoji krunýře a celkové hydrataci zvířat.
Ohrožení a ochrana druhu
Na rozlehlém území svého výskytu jsou želvy podlouhlé ohrožovány hlavně „roztahujícím“ se člověkem, který zabírá stále větší část původní krajiny k zemědělskému využití. Želvy podlouhlé jsou, bohužel, jedním z nejkonzumovanějších želvích druhů v Číně. Nejen kvůli jejich údajně chutnému masu, ale také proto, že dle tamní „medicíny“ má rozemletý prášek z krunýřů afrodisiakální účinky. Většině asijských zemí nějaká ochrana přírody a ohrožených druhů vůbec nic neříká (nebo jen na papíře), takže je pravděpodobné, že za pár desítek let budou želvy podlouhlé v soukromých chovech napříč celým světem důležitým genetickým zdrojem a Číňanům zbyde rýže.
Želvy podlouhlé jsou zařazeny do skupiny CITES II B – neplatí pro ně tedy zákonná povinnost registrování. K případnému prokázání původu postačí pouze doklad o původu zvířete, který vám vystaví chovatel či prodejce.
Fotogalerie želv podlouhlých
Tato fotogalerie je prázdná.
